Architects Group©

Předběžné plánování

Potřebné informace o vlastnostech a funkcích materiálů

Vnitřní izolace by se nikdy neměly instalovat bez předchozího odborného posouzení a naplánování, protože vždy mají pronikavý vliv na hygrotermické vlastnosti stávající konstrukce. Seriózní výrobci systémů vnitřní izolace vždy poskytují pro předběžné plánování a simulace dostatek údajů o charakteristických vlastnostech a funkcích materiálů.

Analýza stavu podkladu

Prvním krokem každé instalace vnitřní izolace musí vždy být analýza stavu podkladu.

Ta vždy v prvním kroku zahrnuje posouzení a vyhodnocení viditelného poškození a stanovení „obvyklých“ charakteristických hodnot pro

  • návrh a dimenzování stěnových konstrukcí
  • a dále také zatížení od vlhkosti a zasolení,
  • včetně příčin těchto jevů, jako je například vzlínající vlhkost nebo fasáda nedostatečně odolávající srážkové vlhkosti.

K tomu je nutné přidat také stávající hodnoty tepelně-technického stavu budovy,

  • R-hodnotu stávající stěnové konstrukce či konstrukcí
  • a také tepelné mosty.

Zvláštní pozornost je nutné věnovat použitým stavebním materiálům, obzvláště pak na vnitřní straně obvodových stěn se zřetelem na jejich odolnost proti vlhkosti a také celkovému konstrukčnímu stavu vnějších částí stavby.

Protipožární ochrana

S přibývající velikostí a výškou staveb rostou také stavebně-technické nároky. Proto se vytvářejí tzv. třídy budov, které se zpravidla určují podle výšky podlahy nejvyššího podlaží. Přesnější definice lze najít ve státních stavebních předpisech, které se mohou v různých evropských zemích mírně lišit.

Stavebně-právní požadavky a relevantní stavebně-technické vlastnosti související s protipožární ochranou je proto nutné vyhledat v platných stavebních předpisech a seznamech konstrukčně-technických požadavků platných pro danou zemi.

Ochrana proti vlhkosti

Díky vnitřní izolaci se do stěnové konstrukce dostane jen malé množství tepelné energie. Následkem toho není k dispozici téměř žádná energie pro odpařování. V důsledku toho může vlhkost zapříčiněná srážkami nebo kondenzací vysychat směrem ven pouze ve velmi omezené míře, zejména v zimních měsících. Fasády tak zůstávají déle vlhké, intenzivněji se nasycují a silněji ochlazují. To značně zvyšuje riziko poškození zdiva vlivem mrazu. V tomto kontextu existuje několik požadavků v souvislosti pronikáním vlhkosti do vnitřně zatepleného zdiva, které je nutné zohlednit už při projektování energeticky účinných rekonstrukcí.

V normě DIN 4108-3 jsou v odstavci 4.2.1 vyjmenovány požadavky, při jejichž splnění se kondenzace vodních par uvnitř částí stavebních konstrukcí považuje za nižší než kritickou. Splnění těchto podmínek je před realizací vnitřní izolace nutné stanovit a prokázat výpočtem, a to ve smyslu minimálních požadavků.

  • Základním požadavkem je to, že během doby kondenzace nesmí být vstupní množství kondenzátu mW,T větší než odpařované množství mW,V, mWT < mW,V, neboť v opačném případě by v konstrukci během let docházelo k hromadění celkového množství kondenzátu.
  • Pro střešní a stěnové konstrukce musí platit, že množství kondenzované vody na 1 m² plochy stěny musí být vždy nižší než 1,0 kg (mWT < 1,0 kg/m²) a dále že na kontaktních plochách vrstev bez schopnosti kapilární absorpce vody (například vláknové izolační materiály, vzduchové vrstvy, parotěsné zábrany nebo betonové vrstvy) a pro materiály s hodnotou absorpce vody nižší než 0,5 kg (m²h^0,5), musí být toto množství nižší než 0,5 kg na 1 m² (mWT < 0,5 kg/m²).
  • Materiály, které přicházejí do styku s kondenzovanou vodou, nesmějí být poškozené. (například vlivem koroze)
  • Nepřípustné je zvýšení obsahu vlhkosti (v poměru k hmotnosti) u dřeva o více než 5 % a u dřevěných hmot o více než 3 %.

Pouze u parotěsných a parobrzdných systémů používaných u konstrukcí obvodových stěn, u nichž je jinak pronikání vlhkosti vyloučeno, lze pro prokázání výše uvedených podmínek použít „klasickou“ Glaserovu metodu, protože zde se zohledňuje přenos tepla a difúze páry výlučně za stabilních okrajových podmínek. V opačném případě je k posouzení izolačních vlastností nutno použít odpovídající počítačové programy pro hygrotermickou simulaci. Podporu a užitečné informace lze najít v normě DIN EN 15026, v datovém listu WTA 6-1 a 6-5.

©

U vnitřně izolovaných konstrukcí musí být z výše uvedených důvodů při projektování pečlivě zváženo riziko intenzivních srážek. Pro posouzení by měly být používány výhradně hygrotermické simulace (užitečné informace najdete v normě DIN EN 15026 a v datovém listu WTA 6-1). Za určitých okolností je za nedílnou součást realizace systému vnitřní izolace nutné považovat také zajištění ochrany proti intenzivním srážkám. Budovy mají v takových případech často komplikované, velmi členité a někdy navíc kamenné fasády. To často zcela (nebo částečně) vylučuje použití omítek a nátěrů z vodoodpudivých materiálů. V následných úvahách by měly být vždy nejprve zváženy možnosti konstrukční ochrany proti vlhkosti. Pokud je to možné a obhajitelné z hlediska nákladů a vizuální stránky, doporučuje se problémové oblasti, jako jsou např. římsy, koruny zdí, opěráky atd., zakrýt. Následně je třeba prozkoumat možnosti vodoodpudivé impregnace. V mnoha případech bude nutné stanovit nasákavost fasádních materiálů na místě pomocí Karstenových testovacích trubiček nebo z odebraných vzorků materiálu v laboratoři. Kromě typu materiálu a hustoty je právě nasákavost důležitým parametrem, který usnadní výběr vhodných materiálů z rozsáhlých databází komerčně dostupných simulačních programů. Tyto metody musí ve většině případů dostačovat, protože tepelně-vlhkostní vlastnosti materiálů, které jsou na stavbě skutečně použity, se v konkrétní úplnosti podaří zjistit jen zřídka. Užitečné informace k této problematice najdete v datových listech WTA 6-1 a 6-2.

Při simulačních výpočtech je nutné zohlednit také nárazové zatížení fasády intenzivními srážkami. Příslušné programy obsahují databáze, z nichž by měly být vybrány údaje o klimatických podmínkách odpovídající lokalitě a expozici dané budovy. Pokyny najdete v normě DIN 4108-3.

Pokud nelze zajistit vodotěsnost proti intenzivním srážkám, je třeba upřednostnit kapilárně aktivní systémy vnitřní izolace, a to zejména kvůli jejich vyššímu potenciálu pro vysychání a rozumné tloušťce izolace.

Ochrana fasádního zdiva proti intenzivním dešťům není pouze ochranou ve prospěch vnitřní izolace nebo ochranou před vznikem škod, nýbrž slouží také samostatně jako účinné opatření pro úsporu energie.

©

Na následujícím schématu od Frauenhoferova institutu stavební fyziky je vidět pokles vlhkosti a následné vysychání cihlové zdi po provedení hydrofobní úpravy po dobu 5 let. Červeně je vyznačen obsah vody přibližně 16 % v okamžiku provedení hydrofobní úpravy.

Na tomto schématu Frauenhoferova institutu stavební fyziky je znázorněn příčinný vztah mezi vlhkostí stavebních materiálů a na ní závisející tepelnou vodivostí. Vezměme si například cihlovou zeď, u níž se následkem hydrofobní úpravy změnila tepelná vodivost v průběhu pětiletého časového období (znázorněného na obrázku 1). Zde můžeme v důsledku provedené hydrofobní úpravy a následného vysychání konstatovat zlepšenou tepelnou vodivost z hodnoty 0,77 W/(mK) na 0,46 W/(mK).

©
©

Tepelná izolace

Minimální hygienická tepelná izolace

V uvedeném oddílu normy DIN 4108-2 jsou popsány minimální požadavky na tepelnou ochranu obvodových zdí budov (viz odst. 3.1.2). Dodržení těchto požadavků při „normálním používání“ budovy s největší pravděpodobností zaručí, že se nevyskytnou žádné stavebně-fyzikálně podmíněné škody v důsledku vlhkosti ani ohrožení zdraví osob kvůli růstu plísní.

Certifikát tepelné izolace podle EnEV

Při úpravách stávajících budov lze podle rozsahu prováděných prací použít dvě různé metody hodnocení.

  • Buď je nutné v souladu s konstrukční metodou dané části dodržet aktuálně vyžadované koeficienty prostupnosti tepla (hodnoty U), nebo
  • je třeba stanovit maximální hodnoty celoroční spotřeby primární energie pro celou budovu metodou bilančního posuzování.

Rozsah odpovídajících požadavků lze najít v aktuálně platném znění předpisů o hospodárném využívání energií.

Vlastnosti a funkce materiálů