Systémy sanačních omítek

Hlavní úlohou sanačních omítek podle WTA je inkorporace solí a zajištění suchého povrchu bez solí. Systémy sanačních omítek Remmers vyhovují optimálním způsobem požadovaným kritériím uvedeným v datovém listu WTA 2-9-05/D „Sanierputzsysteme“ (Systémy sanačních omítek).

V sanačních a jádrových omítkách najdete kromě běžných kapilárních pórů v pojivu ještě další, výrazně odlišné typy pórů. Za prvé jsou to póry, které nejsou kapilárně aktivní a které byly vytvořeny pomocí provzdušňovacích přísad – ty se označují jako „tenzidové“ neboli povrchově aktivní póry. Za druhé jsou zde přítomny kapilárně aktivní póry, získané přidáním speciálních lehkých plniv.

Vzhledem k tomu, že soli se mohou téměř výlučně ukládat v kapilárně aktivních pórech, mají tyto póry pro funkci a zádržnou schopnost jádrových a podkladních omítek rozhodující význam. U omítek, které musejí navíc ještě umožňovat snadnou difuzi a vykazovat dobré vodoodpudivé vlastnosti, se upřednostňují „tenzidové“ póry. Systémy sanačních omítek Remmers se vyznačují obzvláště dlouhou zádržnou schopností. To je jedna z vlastností, které bylo dosaženo důslednou implementací výsledků výše popsaných výzkumů. Díky těmto znalostem lze navíc v systémech sanačních omítek vytvořit různé profily, které se přizpůsobí na míru podle požadované účinnosti nebo oblasti použití.

Podle datového listu WTA 2-9-04/D platí pro systémy sanačních omítek následující: Pokud je zdivo pórově nasycené, je nutné před nanesením systémů sanačních omítek bezpodmínečně nutné provést izolační úpravy, případně opatření pro snazší vysychání. V praxi proto platí pravidlo, že pokud je před sanačními pracemi na vnitřní straně zjištěn stupeň provlhnutí stavební konstrukce vyšší než 40 %, musí být provedeno odborné zaizolování stavby.